Notte alla Scala „VIVA VERDI!“

Závěr letošních Prague Proms bude italský. Marcello Rota vzdá spolu s Českým národním symfonickým orchestrem hold hudbě Guiseppe Verdiho. V méně častém koncertním provedení Verdiho vynikající opery Aida, které v první půli předejmou árie z dalších jeho děl: Johanka z Arku, Attila, Macbeth, Don Carlos, Luisa Millerová, Trubadúr, Síla osudu. Orchestr prý nenastoupí ve vojenském k Triumfálnímu pochodu, nepřijede sfinga, ani se neoč...ekává otevření dalšího vodního díla. A přesto bude jistě na co se dívat, co poslouchat. Vždyť sólových partů se ujmou samí Italové, hostující zpěváci slavného milánského divadla. Premiéru měla Aida roku 1870 v Káhiře, při uvedení Suezského průplavu do provozu. Ten tehdy otevřela. Letošní, už 6. ročník Prague Proms, důstojně uzavře.

Viva di settimo anno di Prague Proms Festival 2011!

Účinkují:
Český národní symfonický orchestr / Marcello Rota, dirigent; Carmela Apollonio – soprán, Tiziana Carraro – mezzosoprán; Thiago Arancam Festa – tenor; Gianfranco Montresor – baryton; Paolo Pecchioli a Gianluca Breda – bas / Kühnův smíšený sbor

Program:
Giuseppe Verdi – Jana z Arku, Attila, Macbeth, Don Carlos, Luisa Millerová, Trubadúr, Síla osudu / Aida, koncertní provedení vybraných částí opery

Lepší tečku si letošní festival Prague Proms nemohl přát. Přestože atmosféra v nedýchatelné Smetanově síni spíše připomínala ve čtvrtek saunu, koncert Českého národního symfonického orchestru ve vyprodaném sále uchvátil krásnými hlasy a výkonem orchestru.

Noc ve Scale, jak se večer nazýval, sice trochu vybočovala ze spíše letní dramaturgie festivalu, ale zájem publika ukázal, že Verdiho árie zpívané jeho krajany přitáhnou publikum. A šest italských sólistů určitě očekávání nezklamalo.

V první půli zpívali árie z různých Verdiho oper, aby ve druhé části přednesli koncertně první dvě dějství ze skladatelovy Aidy. Stálý host ČNSO, italský dirigent Marcello Rota, z orchestru dostal to nejlepší a ukázal, že vedle filmové hudby ovládá i svou „mateřštinu“, tj. díla Verdiho.

Mezi zpěváky kralovala sopranistka Carmela Apollonio, menší postavy, ale nádherného průrazného hlasu, jejíž výšky doslova zářily v „sauně“ sálu. O něco málo jistější byla mezzosopranistka Tiziana Carraro, vynikající byli oba basisté Paolo Pecchioli a Gianluca Breda, stejně jako baryton Gianfranca Montresora. Jen tenorista Mario Malagnini svým zabarvením i kvalitou tónu trochu zaostával za ostatními.

Rotův nápad s oběma dějstvími Aidy je sice diskutabilní, ale ohlas publika byl veliký, zaujal i výkon Kühnova smíšeného sboru. Po ovacích vstoje musel být dokonce slavný pochod a sbor opakován.

Šestý ročník festivalu se určitě povedl a třeba koncerty s filmovou hudbou (Noc v Hollywoodu, Michael Kamen a Lalo Schifrin) a s úpravami Beatles byly velkými dramaturgickými objevy. Návštěvnost tomu odpovídala, byla celkově nejvyšší v historii festivalu a převažovali mladí lidé. Chodili i na ty „těžší“ koncerty s Gustavem Mahlerem či Richardem Straussem, což je dobrá zpráva.

(VLA), Právo

Jak se pozná komerční akce od nekomerční? Že má hodně log sponzorů na plakátech, plno pohledných hostesek s cedulkami v klopě, že minerálka stojí stejně jako sekt a nemusí se na ni stát fronta?

Nebo že v sále proslulém slepými a hluchými sedadly se provizorní elevací na čas zlepší viditelnost i slyšitelnost? To všechno může být pravda. A také, že díky těm movitějším partnerům (ano, jistě i dobrému jménu pořadatele) se podaří přivézt třeba do Čech na letní hudební festival pěvce, kteří nejen dobře zpívají, ale ještě vypadají, že je to baví. Ale, konec konců, co vlastně ve sféře umění je komerční a co „jen“ profesionální?

Předevčírem večer se ve Smetanově síni pražského Obecního domu sešlo publikum zčásti možná i nekoncertní – tedy ne koncertní v tradičním konzervativním smyslu, jako je posluchač, co s partiturou v ruce sleduje výkony hráčů. Takových tam moc nesedělo, a někteří tleskali, kde se nemá. Ale natěšené obecenstvo bylo, protože na programu posledního z klasických koncertů festivalu Prague Proms byla pocta Guiseppe Verdimu "Notte alla Scala" Viva Verdi! s pěvci proslulého operního domu. Co uprostřed horkého léta může být lákavější?

V takový večer se nehledají chyby. Říkat, že trubači se s orchestrem ve fanfárách z Aidy trochu honili, je jenom roztomilý bonmot. Ostatně charismatický dirigent Marcello Rota si s Českým národním symfonickým orchestrem podpořeným Kühnovým smíšeným sborem dobře poradil (asi že spolu pracují pravidelně) a společně vytvořili prostor pro potřebné vyznění výkonů sólistů.

Kdybychom je chválili za to, že mají krásné hlasy a že zpívají s jistotou, takže člověk v sále netrne v obavách, jestli pěvec svou árii dozpívá bez úhony, asi by si ťukali na čelo. My v Čechách ale víme své, a tak setkání s takovými profesionály je vždycky zážitek. Hrdinství ale prokázali stejně: vnadná Carmela Apollonio (soprán), efektní Tiziana Carraro (mezzosoprán), v projevu uměřený Mario Malagnini (tenor), sympaticky nevtíravý Gianfranco Montresor (baryton), úžasným basem disponující Gianluca Breda a Paolo Pecchioli ani v ukázkách z jiných Verdiho děl nebo v koncertním provedení fragmentů z Aidy nedali znát, že se spolu s publikem taky v tom vedru určitě strašně potí. Důstojní, pohlední, do poslední chvíle dokonalí.

Marta Švagrová, Lidové noviny