ČNSO přešel Alpy

Alpská noc ukázala dvě strany jedné hudby. Mimořádně invenční skladby Richarda Strausse a Gioacchina Rossiniho a proti nim přes horskou inspiraci plochou muziku Leopolda Mozarta.

 

 "Nemám rád Alpy," řekl nám o přestávce šéfdirigent Libor Pešek. A myslel tím nejvyšší evropské pohoří. Hudbu naopak řídil s chutí a tradiční noblesou.

 

Večer rozjela předehra k opeře Vilém Tell Rossiniho. Nádherná, filigránská skladba se závěrem, který zná snad každý. Doprovází filmy, objevuje se v reklamě. Povedený strhující kousek. Druhou půli vyplnil osvědčený opus. Alpská symfonie Richarda Strausse, kterou Nároďák v poslední době hraje často a skvěle. A zřejmě rád.

 

Mezitím se hrálo na alpský roh. Kterým se prý bačové dorozumívají přes rozlehlá údolí se zajímavou ozvěnou. Zřejmě s myšlenkou na ovce skládal otec Amadeův svou Synfonii Pastorellu pro alpský roh a smyčce. Aby se pastevci nerozběhly po svazích, volil skladbu nevzrušivou, lehce plynoucí a bez zbytečných nápadů. Tím největším tak zůstává právě použití neobvyklého sólového nástroje. Tradiční deviza Proms - neobvyklé kombinace, nápady, vyhrávky. A pozvánka pro zvědavé. Na které čekal u vchodu mj. tradiční bernardýn. Nabízený rum v tom horku lidé tak nějak pomíjeli.

 

Na čtyřmetrový roh, který je replikou a vyroben jako jakýsi píst, aby se dal složit do zavazadla, hrál Ital Carlo Torlontano. "Beru to jako misi, povinnost šířit zvuk tohoto neobvyklého nástroje," říkal po koncertě. Prague Proms tedy byly jeho jednou z misijních zastávek.

 

osa





Prague Proms 2011