Jazz se se symfonií skutečně potkal

Byl to strhující koncert, bez nadsázky. Zkušenost a schopnost hrát hudbu z různých koutů se u Českého národního symfonického rochestru projevila naplno.

Lalo Schifrin a jeho trio hráli předpokládané výborně. Ale co předváděl ČNSO, poněkud bralo dech. Orchestr působil jako naladěný stroj, naladěný nejen v tónech, ale i v chuti, v prožitku, ve vyzařování. Společné verze některých známých standardů nepůsobily jako samoúčelné použití velkého tělesa pro menší hudbu. Rozpracování neslo ruku aranžérskou přesnou a dynamickou. Birdland Zawinulův jmenujme za všechny.  Skladba, hutná už v podstatě, dostala použitím velkého tělesa nadpozemský rozměr. Což více čí méně platí o každé jednotlivé věci.

V popředí stál vedle Lalo Schifrina ještě vícedechař James Morrison. Ale, jak se letos často říkalo na MS ve fotbale - tentokrát hrály hvězdy v týmu a hvězdou byl tým celý. Podařené předfinále Prague Proms.

osa