Dnes nás zavedou Prague Proms a ČNSO do hor. Konkrétně do Alp. Název noci se „odpíchl“ od slavné Alpské symfonie Richarda Strausse, kterého náš orchestr uvádí často a rád. Protože je to nejen vynikající skladatel, ale jeho hudba je také strhující a vznešená, dobře srozumitelná i pro promenádní publikum, které na abonentní koncerty třeba nechodí.
Alpskou symfonii doprovodí málo známá Pastorální symfonie pro alpský roh a orchestr. ...Napsal ji Amadeův otec, Leopold Mozart.
Protože alpský roh se od toho běžného liší jako Alpy od Krkonoš, měří 4 metry a používá se v horách jako prostředek komunikace, mohou se diváci těšit na zvládnutí tohoto obřího nástroje jedním z mála specialistů. Je jím Ital Carlo Torlontano a právě on Smetanovu síň promění na pár okamžiků v alpské údolí. Program večera doplní předehra k opeře Vilém Tell Gioachina Rossiniho. Koncert diriguje Libor Pešek.
Účinkují:
Český národní symfonický orchestr / Libor Pešek, dirigent; Carlo Torlontano – alpský roh
Program:
Gioachino Rossini – Vilém Tell, předehra k opeře; Leopold Mozart – Koncert pro alpský roh a orchestr; Richard Strauss – Alpská symfonie
Alpská noc ukázala dvě strany jedné hudby. Mimořádně invenční skladby Richarda Strausse a Gioacchina Rossiniho a proti nim přes horskou inspiraci plochou muziku Leopolda Mozarta.
"Nemám rád Alpy," řekl nám o přestávce šéfdirigent Libor Pešek. A myslel tím nejvyšší evropské pohoří. Hudbu naopak řídil s chutí a tradiční noblesou.
Večer rozjela předehra k opeře Vilém Tell Rossiniho. Nádherná, filigránská skladba se závěrem, který zná snad každý. Doprovází filmy, objevuje se v reklamě. Povedený strhující kousek. Druhou půli vyplnil osvědčený opus. Alpská symfonie Richarda Strausse, kterou Nároďák v poslední době hraje často a skvěle. A zřejmě rád.
Mezitím se hrálo na alpský roh. Kterým se prý bačové dorozumívají přes rozlehlá údolí se zajímavou ozvěnou. Zřejmě s myšlenkou na ovce skládal otec Amadeův svou Synfonii Pastorellu pro alpský roh a smyčce. Aby se pastevci nerozběhly po svazích, volil skladbu nevzrušivou, lehce plynoucí a bez zbytečných nápadů. Tím největším tak zůstává právě použití neobvyklého sólového nástroje. Tradiční deviza Proms - neobvyklé kombinace, nápady, vyhrávky. A pozvánka pro zvědavé. Na které čekal u vchodu mj. tradiční bernardýn. Nabízený rum v tom horku lidé tak nějak pomíjeli.
Na čtyřmetrový roh, který je replikou a vyroben jako jakýsi píst, aby se dal složit do zavazadla, hrál Ital Carlo Torlontano. "Beru to jako misi, povinnost šířit zvuk tohoto neobvyklého nástroje," říkal po koncertě. Prague Proms tedy byly jeho jednou z misijních zastávek.
osa
